Arnoldova vila

V roce 1862 zakoupili Josef a Katharina Arnoldovi úzký dlouhý pozemek ve svahu nad Lužánkami, (mezi dnešními ulicemi Drobného a Černopolní), zčásti osazený vinicí. 26. března se podle kupní smlouvy stali nabyvateli pozemku a stejným datem jsou označeny plány vlastní vily Josefa Arnolda. Schválení bylo rychlé, stavební komise se sešla 31. března a 7. dubna bylo vydáno stavební povolení podepsané tehdejším brněnským starostou Christianem d´Elvertem. Již od léta roku 1862 bylo možné vilu obývat. Název vila byl zpočátku poněkud nadnesený, přesto, že se jednalo o volně stojící obytný dům v zeleni. Stavba nebyla příliš rozsáhlá a bydlelo se v ní pouze v letních měsících. Byla typem předměstské vily., sloužící k rekreaci a doplňující hlavní bydliště svého majitele v centru města. Arnoldovi bydleli na Tereziině kolišti 7 (nyní Koliště 43), v domě s kanceláří stavební firmy. Před I. světovou válkou dům ustoupil novostavbě Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko (nyní součást Úrazové nemocnice).

Arnoldův předměstský dům byl součástí vilové kolonie. Byla situována tak, aby se v maximální míře uplatnilo sluneční světlo na jižní straně – k ní se obracejí dvě hlavní průčelí domu.

Na jihozápadě byl v přízemí i prvním patře dominantní místností salón, rozšířený o přízemní hranolový arkýř nesoucí v patře balkón. Na jihovýchodě vedl v pravé ose vstup do domu úzkým schodištěm vyrovnávajícím výšku svahu, uprostřed byly umístěny jídelna a pokoj a v levé ose nárožní veranda, jež byla přístupná jak ze salonu, tak z pokoje. V prvním patře se k jihovýchodu obracel pokoj pro hosty, po obou stranách s prosvětlenými komorami. K obslužné části vily na severní straně patřila vstupní hala, schodiště, kuchyň a nad ní v patře ložnice. Nad úrovní krovů byl už jen jediný pokoj, a to ve věži nad schodištěm. Místnosti byly zpravidla osvětleny dvojitými sdruženými okny, ke zvýraznění obou salonů sloužila trojitá okna. Původní dispozice Arnoldovy vily je do značné míry zachována, pozdější úpravy ji na rozdíl od fasád a vnitřních prvků příliš nezměnily.

V roce 1863 Arnold navrhl a ve svahu nad vilou vystavěl skleník obdélného tvaru, jenž se nedochoval. O dvacet let později se stárnoucí manželé Arnoldovi rozhodli svůj předměstský dům se zahradou prodat. Novou majitelkou se roku 1883 stala Charlotta Martiniová, roku 1896 Albertina Antonie Langeová. Jistý Carl Lange nechal však již v roce 1883 vypracovat zjevně neuskutečněný plán na romantizující úpravu vily a v roce 1895 projekt dvoukřídlé budovy ve tvaru písmene L, obsahující stáj, kočárovnu a obydlí domovníka, jež byla vystavěna ve spodní části parcely nad ulicí Drobného. Poslední soukromou majitelkou vily se stala Cäcilie Hožeová, manželka zámožného brněnského advokáta a podnikatele Cornelia Hože, spolupodílníka maloměřické cihelny a cementárny. Vilu se vším příslušenstvím, tj. s dolní budovou, zelení, zahradním nábytkem, ústředním vytápěním a elektroinstalací, koupila za 120 tisíc korun. Díky novému vybavení již bylo možné vilu obývat celoročně.

Manželé Hožeovi zřejmě záhy po zakoupení vily v březnu 1909 realizovali její úpravu a rozšíření v pozdně secesním geometrickém stylu, jejž můžeme považovat také za raný projev art déco. I z této doby nám chybí písemné prameny, nicméně na základě formálních analogií i historických indicií je můžeme datovat do rozmezí let 1909–1915. Hlavní vstup byl nově nasměrován ze severu a byla u něj přistavěna prosklená dřevěná veranda. Zásadní rekonstrukce vily v oné době dále zahrnuje rozšíření kuchyně a ložnice, členění fasád, u nichž se střídají různě strukturované plochy s nárožní bosáží, nové výplně dveří, včetně zárubní, a oken s vnějšími dřevěnými roletami, nové prvky interiéru – dlažby firmy Rako, štukový dekor na stropech, dřevěné zábradlí schodiště, ornamentálně zdobené litinové radiátory atd.

Většina z těchto prvků se ve vile dochovala až do současné doby. Zahrada tehdy měla charakter anglického parku, kde nechyběly ani altánky a besídky se zahradním nábytkem.

Cäcilie Hožeová byla o šest let starší sestrou Alfeda Löw-Beera; zřejmě díky ní se dozvěděl o lokalitě nad Lužánkami, kde se mu v roce 1913 podařilo od dědiců Moritze Fuhrmanna zakoupit řadový dům na Sadové ulici (nyní Drobného 22), vystavěný v roce 1903 podle návrhu architekta Alexandera Neumanna, s pozemkem dosahujícím vrcholu svahu v úrovni Černopolní ulice. Alfredova dcera Greta dostala jako svatební dar horní část pozemku, na níž s manželem Fritzem Tugendhatem v letech 1929–1930 vystavěli exkluzivní funkcionalistickou vilu od Ludwiga Miese van der Rohe. Zahrady tří vil, jež patřily spřízněným rodinám Hože, Löw-Beer a Tugendhat byly a znovu budou propojeny. Vznikl tak jakýsi příbuzenský okrsek na svahu černopolního kopce. Toto soužití nemělo bohužel dlouhého trvání, židovský majetek byl na začátku války zabrán gestapem a obyvatele vil čekaly útěk, skrývání, nebo násilný konec života. Vila Hožeových byla zabrána v říjnu 1939, Cäcilie zemřela v roce 1942 v Terezíně a její syn Max se ženou Friederike přišli o život v témže roce patrně v neurčeném koncentračním táboře. Útrapy šoa nezasáhly pouze Cornelia Hožeho, zemřel již v roce 1936.

Po skončení II. světové války byla vila pod národní správou, v roce 1948 ji převzaly Bytové podniky města Brna a o pět let později se dostala do majetku československého státu. Zpočátku sloužila potřebám administrativy (n.p. Státní lesy), v letech 1951–2012, tedy více než šedesát let, byla využívána jako mateřská škola. Její kapacita byla v roce 1955 rozšířena o novostavbu tzv. školičky, situované pod vilou. V 60. letech navštěvovalo mateřskou školu sto padesát dětí (před zrušením školky asi jen polovina tohoto počtu). Mateřská škola zde navazovala na nejstarší mateřskou školu v Brně, stávající nedaleko odtud. Přes svoji oblíbenost však byla mateřská škola z důvodu narušené statiky uzavřena a hrozila i demolice. Díky snahám místních politiků, spolku Kulturní centrum Josefa Arnolda a nakonec i zpamátnění budovy s podporou Magistrátu města Brna se tuto hrozbu podařilo odvrátit.

Novým správcem vily se stalo Muzeum města Brna. To roku 2020 uspělo se žádostí o dotaci u fondů EHP a Norska. Díky podpoře Norských fondů a Magistrátu města Brna mohla v prosinci 2021 slavnostním poklepem začít celková rekonstrukce a rehabilitace Arnoldovy vily. Magistrát statutárního města Brna rozhodl a finančně podpořil také obnovu rozsáhlé zahrady Arnoldovy vily. Ta započala v březnu 2023 a dokončena bude, stejně jako rekonstrukce vily, na jaře roku 2024. Vila bude místem setkávání, činnosti spolků, odborných přednášek a konferencí, nabídne také možnost svatebních obřadů, exkurzí, zahradních koncertů a výstav, nejrůznějších školních aktivit i různé komerční využití. Vznikne v ní Centrum dialogu. Hlavní programové zaměření bude na česko-německo-židovský dialog.

Aleš Filip a Jiří Mihola